planujvylety.cz
Požáry v Zelenecké Lhotě a okolí

V neděli 30.července 2006 se Václav Bartoň rozhodl, že zlikviduje sršně ve vykotlané lípě na dvoře svého domu čp.31. Vhodil do dutiny kmenu lípy zapálený podpalovač Pepo, čímž lípu zapálil. Nejprve oheň zkoušel uhasit František Egrt ml. z čp.30 ze zahradní hadice, ale čerpadlo mělo malý tlak, takže voda nešla do kmenu stříkat shora. František Egrt upozornil další bratry hasiče a společně dovezli ze zbrojnice stříkačku, vodu brali z rybníku na návsi a lípu uhasili. Zásahu se zúčastnili bratři František Egrt ml., Jan Műller, Jaroslav Viták st. a ml. a Martin Valenta.

V neděli 28.července 2002 sbor zasahoval u požáru v čp.19 na Zelenecké Lhotě v bývalém domě p. Kupce Viktora, dnes paní Štylerová. Pohotovým zásahem našich bratří hasičů a obyvatelů obce Zelenecká Lhota byla již částečně rozbořená stodola zachráněna před celkovým shořením a bylo odvráceno nebezpečí rozšíření požáru na okolní stavení.
Po oznámení požáru na tel. čísle 150 do Jičína nám přijeli na pomoc hasiči z Jičína a sbory dobrovolných hasičů z Libáně a Markvartic. Na základě spolupráce zelenolhoteckého sboru s ostatními sbory se podařilo požár uhasit a zabránit tak dalším škodám na majetku. Sbor ze Lhoty doplňoval vodu do cisterny z hydrantu. Zásahu se zúčastnila většina členů sboru a do večera se hlídalo.

16.dubna 1996 byla lopatami uhašena tráva a lesní porost u Haltýře. Při vypalování trávy uhořel Vlastimil Plíšek z čp.39.

V pátek 23.6.1995 vznikl požár u Stanislava Bartoně v čp.2. Když Stanislav Bartoň zjistil v 9 hodin dopoledne, že u nich hoří, byly již všechny půdní prostory nad hospodářskými budovami v plamenech (stáj pro dobytek, garáž, mlat, 2 velké kolny s přístřešky), hořelo seno a sláma. Vnuk Stanislava Bartoně Milan jel na kole do prodejny k telefonu ohlásit požár. Pan Procházka ohlásil požár do Jičína.
První co Stanislav Bartoň udělal - vyjel z ohrožené garáže autem. První účastníci se snažili oheň omezovat poléváním vodou vědry. Dobytek (1 kráva, 1 jalovice, 1 prasnice, 2 prasata a 1 koza) byly ponechány ve stáji, předpokládalo se, že se oheň do stáje nedostane (vše bylo zděné i strop) a také se nedostal.
Z Jičína přijeli hasiči za půl hodiny. To již byly půdní prostory (latě a krovy) shořelé. I když hasiči s Jičína jsou profesionálové, nebyli schopni napojit hadice na levé straně cisterny s vodou. Až po několika minutách hadice napojili na pravé straně cisterny a začali oheň ničit vodou. Pak přijeli hasiči z Libáně a ti zabránili rozšíření požáru na další budovy (řezárnu, stodolu a domovní stavení). Stavby jsou do "U" a všechny budovy jsou spojené. Z Jičína přijely ještě dvě cisterny s vodou. Hasiči z Libáně odebírali vodu z obecního vodovodního hydrantu. Tak byl požár lokalizován. Při požáru uhořelo několik králíků. Raněn byl majitel Bartoň Stanislav padající taškou ze střechy (tržná rána na čele). Vzniklá škoda 200 000,- Kč.
Požár v Zelenecké Lhotě nebyl vůbec vyhlášen, nebylo čím. Požár v obci je možno vyhlásit pouze obecním rozhlasem, ale k němu má přístup pouze starosta obce. Mladší členové hasičského sboru ze Zelenecké Lhoty nebyli doma, byli v práci. Teprve po likvidaci požáru pomohli hasiči ze Zelenecké Lhoty s odklízením ohořelých krovů a trámů, sena a slámy. Celou noc pak hlídali lhotečtí hasiči, aby požár opět nezačal.

V roce 1982 začal hořet stoh slámy u kravína. Rychlým zásahem byl požár uhašen bez zásahu stříkačky.

O žních 1961 ve 22:30 hodin zpozoroval velitel sboru Josef Hruška, že někde hoří směrem na Markvartice. Rychle budil členy sboru. Byla naložena motorová stříkačka na nákladní auto V3S řízené Františkem Havlem a jelo se k požáru do Skuřiny Pekel. Hořely velké kolny u Jaroslava Doškáře. Velmi rychlým zásahem zelenolhoteckých bylo zachráněno domovní stavení, stáje i stodola. Požárníci ze Skuřiny nasáli do stříkačky bahno, a proto nemohli hasit.

V roce 1953 hořela sušírna na ovoce u pana Josefa Jirků čp.50, která se vznítila od přetopených kamen. S velikou námahou byl uchráněn vedle stojící včelín, vzdálený jen 1 a půl metru, ale pod jednou střechou při velikém nedostatku vody.

V roce 1950 sbor lhotecký lokalisoval požár v zárodku u Gustava Vondráka čp.10.

V neděli dne 9.dubna 1950 ve 2 hodiny odpoledne lokalizován společně se sborem v Záhubech požár lesa v Křižánku u hřbitova. Během 1 hod. 30 minut byl celý požár utlumen.

16.června 1949 se sbor ze Lhoty zúčastnil požáru v Bystřici u p. Kotláře šesti členy.

Dne 17.července 1934 v 10 hodin vypukl oheň v pekárně pekaře Jana Půlpána ve mlýně záhubském. Oheň uhasili v půl hodině místní hasiči, jelikož byl oheň v zárodku ještě málo rozšířen a místní sbor jej ihned zpozoroval.

21.července 1934 po půlnoci vypukl v Záhubech nový požár u velitele tamějšího sboru a šířil se úžasnou rychlostí. Hořelo domovní stavení úplně přestavěné po prvním požáru v roce 1929, bylo zděné a taškami kryté. Po tříhodinovém úsilí podařilo se požár lokalizovat. Při požáru pracoval stroj záhubský, který sem členstvo tohoto sboru samo dopravilo a mužstvo z hasičského sboru ve Lhotě Zelenecké.

Dne 13.dubna 1932 od vadného komína shořel slaměný kryt domovního stavení Josefa Mlejnka čp.18 i jeho chlév a stodola se zásobami potravin, ku pomoci přijely Záhuby i Skuřina, ale pro nedostatek vody pracoval jen místní stroj.

Dne 5.května 1917 v poledne vysypala Barbora Jančíková, výměnkářka u Jaroslava Čubana čp.35, rozžhavený popel z kamen za chlívek, který byl obložen dekou z listí. Od toho popela za velikého větru se vzňala ona deka na chlívku a vzniklý oheň zachvátil obytné stavení Jaroslava Čubana, jakož i poblíž stojící stodůlku. V krátkosti se oheň přenesl na domovní stavení Jana Vondráčka, které bylo dosti vysoké a bylo kryto došky. Jelikož seno na půdě nad pavlačí a ze seníku nad špýchary bylo již zkrmeno, takže byl seník již prázdný, podařilo se hasičům hořící střechu strhnout na zahradu, kde oheň uhasili, při čemž ohořela částečně zadní strana domovního stavení. Jelikož byly prohořelé stropy a poškozeny i stěny na špýcharech, které byly nad obytnými místnostmi, rozboural Jan Vondráček zmíněné špýchary i s pavlačí a na domovním stavení nechal zřídit novou vazbu. Tím vzala za své i starodávná pavlač.
Oheň zničil dvě obytná stavení a to stodůlku a slámou kryté Čubanovo čp.35 a Vondráčkovo čp.36, které ohni v roce 1911 šťastně uniklo, zkáze nyní neodolalo. Ku pomoci se dostavily sbory ze sousedních obcí ze Záhub a ze Skuřiny, ale nedostatek hasičů za války zmobilizovaných, v Zelenecké Lhotě zbyl jeden a v Záhubech tři staří, musely nahraditi obětavé síly žen, aby zdolán byl zhoubný živel a jejich statečnosti si zde zaslouží ocenění a uznání. Uchráněna byla čp.3,5,6 ač i tentokráte byl nedostatek vody.

Roku 1928 následkem přetopení shořela sušírna Jakubcova. Místní sbor sám oheň uhasil a ochránil čp.9 a 5.

Dne 9.září 1913 shořela stodola Josefa Vaníčka čp.14 po loňském ohni nově zbudovaná. Ku pomoci dostavily se Záhuby.

Dne 30.dubna 1912 shořela stodola Josefa Vaníčka čp.14 od založeného ohně. Hasit a chránit pomohly Záhuby.

Dne 26.srpna 1911 v 9 hodin večer vypukl ve stodolu na gruntě Jana Vondráčka *1862 †1938 čp.36 oheň. Stodola byla dřevěná ze silných trámů roubená a krytá slaměnými došky. Ve stodole byla svezena celá nevymlácená úroda, až na dva korce ovsa, který byl ještě u Bukoviny na poli. Mimo toho shořela mlátička, řezačka a nový čistící mlýnek na obilí.
Rok 1911 byl mimořádně suchý, vše bylo vyprahlé, takže hořel i trávník okolo stodoly. Stodola shořela do základů, na záchranu strojů nebylo ani pomyšlení, neboť následkem sucha bylo všechno hned v jednom plameni. Úroda a stroje nebyly vůbec pojištěny, že prý až se sveze celá úroda, tak se to dá pojistit. Jenom stodola byla pojištěna na 800 korun, čímž byla utrpěna veliká ztráta, neboť veškeré živobytí pro rodinu, jakož i krmivo pro hospodářské zvířectvo se muselo do nových žní nakoupit.
Jak oheň vznikl, zůstalo neznámo. Hádalo se, že někdo mohl jít kolem humen za stodolou po pěšině se zapálenou cigaretou, kterou snad nedokouřenou odhodil, nebo při zapalování cigarety odhodil hořící sirku, při čemž se vzňal vyprahlý trávník a oheň se dostal až do stodoly. Nebo se také myslelo, že někdo zapálil ze závisti, neboť Jan Vondráček měl pěknou úrodu.
Ku pomoci sjely se sbory Záhuby, Libáň, Skuřina a Markvartice. Uchráněno bylo domovní stavení Vondráčkovo čp.36 kryté slámou, stavení bylo jednopatrové. Uhájena byla také čp.5, 8, 9 a v 11 hodin v noci se hasiči rozešli. Jen záhubští na žádost občanů místních zůstali v pohotovosti na stráži do 5 hod. ráno. Byl totiž suchý rok a nedostatek vody. Novou stodolu postavil Jan Vondráček v roce 1912 a stála 1100 korun.

Dne 25.dubna 1911 shořelo Josefu Žluvovi domovní stavení čp.7 po ohni v roce 1883 nově zřízené a taškami kryté. Pomáhaly sbory Záhuby a Skuřina. Uhájena čp.5, 8, 9.

Dne 21.října 1908 o jedenácté hodině noční vznikl požár v zadní části budovy ve stodole u Antonína Kupce v Záhubech a šířil se úžasnou rychlostí. Plameny hořícího stavení dotýkaly se vrcholu vedle stojícího 30 metrů vysokého topolu. Oheň neznámou zločinnou rukou založený zničil celou stodolu do základu, kryt na stavení obytném, dále všechny hospodářské stroje a polní nářadí, jakož i veškeré zásoby obilí, sena a slámy, čímž majitel usedlosti utrpěl nenahraditelnou škodu. Stromy kolem stavení byli dílem docela a dílem napolo zničeny. Při tomto požáru hrozilo velké nebezpečí šesti blízkým sousedním stavením těsně vedle sebe stojících. Naštěstí tomu bylo však včas zabráněno sborem dobrovolných hasičů ze Lhoty Zelenecké, kteří hned byli pohotoví a stroj sami přitáhli nejkratším směrem přes pole.
Obzvláště zaznamenána jest smělá jízda se strojem nebezpečným úvozem po srázném kopci dolů, kterou podnikli úplně sami bez přípřeže a jakékoliv jiné pomoci dva členové tohoto sboru Antonín Havel, zástupce velitele a František Kovář, stříkačník. První z nich řídil stroj napřed při oji a druhý seděl na stroji a brzdil. Odvážná tato jízda provedena bez ohledu na nebezpečnost životu a možnost tělesného zranění, se šťastně bez úrazu zdařila a než ostatní členové sboru na místo požáru přichvátali, byl již stroj v činnosti. Tím docílen značný náskok času a s prací záchranou mohlo být ihned započato, aniž by byl mařen drahý čas strojením a zapřaháním koní.
Zachráněny byly špýchary a chlévy. Na jednom špýchaře vedle stodoly shořel kryt, ale uvnitř bylo uskladněno 50 q jablek, ty všechny byly před požárem uchráněny.

Roku 1905 hořelo čp.7 Josefa Žlůvy, hospodáři shořely slámou kryté špýchary i výměnek, došky pošitý, ale oheň zavinila neopatrnost domácích lidí. Ku pomoci přijel sbor ze Skuřiny a opět uhájena čp.5, 8, 9.

V roce 1905 hořelo u Václava Šmída čp.46.

Dne 7.dubna roku 1903 neopatrností domácích lidí vyšel oheň ze stodůlky Josefa Pokorného čp.24 a přelétl přes silnici na domovní stavení Matěje Dovola čp.43. Slaměná střecha byla ze žebříku dobře polejvaná, i místní sbor dobrovolných hasičů zasáhl, ale stavení se vzňalo ze spodu, jelikož vítr zanášel sem spoustu jisker. Od požáru domovního stavení zachvátil oheň i chlévy, které shořely. Na domovním stavení prohořely a zřítily se stropy. Syn pohořelého Bohumil Dovol byl jednatelem místního hasičského sboru, měl na špýchaře vyneseny a uloženy spolkové knihy, zápisník o chůzích a knihu pokladní, což všechno shořelo.

Dne 25.prosince 1902 zasáhl zelenolhotecký sbor poprvé při požáru ve Skuřině u pana Studeného s dobrým výsledkem a za tento svůj obdržel od pojišťovny Slavie zvláštní odměnu 10 K. Ve Skuřině tou dobou ještě hasičský sbor nestával, ale již následujícího roku 1903 tam byl ustaven.

Dne 26.listopadu roku 1896 z neopatrnosti vypukl ve 4 hodiny oheň ve stodole Františka Macouna ve Lhotě Zelenské čp.23, která i se špýchárkem shořela téměř do základu a na domovním stavení shořel kryt. Obě budovy byly kryty slámou. Štěstí bylo, že na střechách sousedů ležel slabý sněhový povlak, který zabránil rozšíření požáru.

Roku 1883 od založeného ohně shořelo domovní stavení čp.7 Josefa Žlůvy i jeho stodola. Obě budovy byly kryty slámou. Ku pomoci přispěchaly Staré Hrady a uhájena čp.5, 8, 9 vesměs kryta slámou.

Oficiální prezentace obce
webmaster: